Vánoce jsou tady. Připravovali jsme se 4 týdny a teď je čas oslav a děkování, protože Ježíš sem tento rok přichází na setkání s  námi, protože nás má rád a stará se o nás. Oslavit Vánoce znamená „vydat se na cestu“, jako to udělala Maria po zvěstování andělem. A je to cesta směrem k  Bohu, směrem k setkání s  těmi, které Bůh právě nám posílá na naší životní cestě.

Pozvánkou, jak prožívat Vánoce, je dívat se zvláště na Marii a na Josefa, s kterým jsme prožívali tento jeho rok, a položit si otázku, jak oni prožívali onen okamžik narození Ježíše. Bylo to určitě v nepohodě, ale v očekávání, že to bude dobré a že Bůh se o ně postará, protože se vydali na cestu do Betléma, aby tím konali vůli Boží. Sv. Josef nás může oslovit o Vánocích tím, že dokázal naslouchat; byl mužem ticha. A o Vánocích je třeba naslouchat, dívat se na tajemství vtěleni a nic neříkat, nechat se naplňovat tajemstvím. Jak upozornil papež František: „Josefovo ticho není němota; je to ticho plné naslouchání, činorodé ticho, ticho, z něhož vystupuje jeho velká niternost.  Právě proto se musíme od Josefa učit pěstování ticha: tohoto prostoru vnitřního soustředění v našich dnech, v němž dáváme Duchu příležitost, aby nás obnovoval, utěšoval a napravoval. (Nejde o to, abychom upadli do němoty, vůbec ne, ale měli bychom si ticho pěstovat. Každý z nás se musí podívat do svého nitra: často děláme nějakou práci, a sotva ji dokončíme, už šátráme po mobilu, abychom udělali zase něco jiného, a tahle je to s námi pořád. A nepomáhá nám to, nutí nás to sklouzávat k povrchnosti. Hloubka srdce roste s tichem; tichem, které není němotou, jak jsem řekl, ale které nechává prostor pro moudrost, reflexi a Ducha svatého. Někdy se bojíme chvil ticha, ale neměli bychom se bát! Ticho nám opravdu prospěje.) A užitek, jaký má pro naše srdce, uzdraví také naše jazyky, naše slova a především naše rozhodnutí. Josef totiž spojoval tichost s činem. Nemluvil, ale konal, a tak nám ukázal to, co Ježíš jednou řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká: ´Pane, Pane!´ vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce“ (Mt 7,21). Je zapotřebí ticha, správného slova – a někdy se radši trochu kousnout do jazyka – to je lepší než říkat hlouposti,“

Přeji krásné tiché Vánoce, Vánoce naslouchání, Vánoce činné, ale hlavně i zdravé Vánoce. Nechme se obdarovávat od Ježíše a buďme připraveni dávat druhého na první místo. O Vánocích neustále děkujte a vždy se ptejte Ježíše: „Co mohu já pro tebe udělat?“ Pak naslouchej a konej!

Tiché Vánoce!