Postní doba se svatým Augustinem 2
Osvěženi půstem
Postní praxe v Africké církvi
V čem spočívala postní praxe v Africké církvi za Augustinových časů? Vynecháván býval oběd (prandium), který se jedl kolem jedenácté hodiny. Jídlo bylo tedy pouze jedenkrát denně, a to večeře – bez masa a vína. Výjimkou byla neděle, protože v den Páně je třeba se půstu zdržet.
Jak byl dodržován tento předpis?
Augustin sám v jednom postním kázání, kde mluví o Mojžíšově a Eliášově půstu, vyznává: „My, kteří nedokážeme vydržet tak dlouhý půst bez přerušení, jako to dělali oni, snažme se alespoň postit podle svých sil.“[1] Tedy ne všichni dodržovali během celé postní doby předepsaný půst a zdrženlivost. Nicméně biskup je pobízel, aby na to vynaložili veškeré možné úsilí.
Augustin ví, že půst nebyl jenom křesťanskou záležitostí. Faktem je, že také pohané se postí. Dělají to i židé, i bludaři. „Tedy – říká Augustin – musíme zvážit, jaký je cíl našich půstů ve vztahu k naší cestě, jaká je naše cesta, jaký je cíl.“[2]
Zdržet se jídla samotného nemá žádný pozitivní význam „jako by tělo bylo nepřítelem ducha, a jako by jeden bůh stvořil tělo a jiný bůh stvořil ducha…“[3] Augustin tady má na mysli učení manichejců.
Půst je prostředkem
Půst je nástroj. Není to cíl. Může to být ale prostředek k dosažení cíle.
„V čem spočívá užitek ze zdržení se trochy jídla a rozkoší těla? Tělo nás táhne k zemi, zatímco duch táhne od země vzhůru. Láska uchvacuje ducha, ale na této cestě je jakoby zpomalována tíhou těla… jako zavazadlem, které zatěžuje let.“[4] Postit se je jako odložit toto zavazadlo na nějakou dobu, aby cesta byla snadnější a cíl dosažitelnější.
Na vysvětlení své myšlenky Augustin používá názorný obraz: „Jestliže sedíš na koni, který by ti svým bezuzdným krokem mohl způsobit pád, nesnížil bys mu příděl jídla, abys mohl jezdit klidněji, nesnažil by ses krotit hladem toho, kterého nedokážeš krotit uzdou? Moje tělo je mým koněm, na němž se vydávám na cestu do Jeruzaléma; často se mě snaží svádět a odklánět od cesty. Moje cesta je Kristus. Nebudu tedy muset půstem krotit tak nepořádné zvíře?“[5]
„Moje cesta je Kristus“ říká Augustin. Podstatný a rozhodující je vztah s Kristem. Kristův kříž je ještě jednou středobodem pozornosti: „Napodobujme jeho smrt na kříži – říká Augustin – a hřeby zdrženlivosti ukřižujme dosud nezkrocené vášně.“[6]
…
Křesťan je povolán vytvořit v sobě i kolem sebe atmosféru jednoduchosti. Kolik nadbytečných věcí pohlcuje naše dny téměř automaticky: doba postní je příležitostí zřeknout se moci věcí a postavit znovu do centra osobu a její roli. Vzpomeňme například na mas media a sociální sítě a jejích přehnané používání. Další modlou, od níž je nutno se postit, je zábava, idol, který se stal nenasytnou potřebou.
Postní finty
Za Augustinových časů byla jedna kategorie lidí, která se velmi zvláštním způsobem zříkala masa a vína: jedla jiné delikatesy, a takto spojila příjemné s užitečným, měnila s potěšením své menu.
Poslechněme si afrického biskupa: „Musíš se více chránit před nebezpečím změny než omezovat svoje požitky. Všimni si, jak někteří místo vína, které pijí obvykle, hledají nové neobvyklé nápoje; užívají si mnohem příjemnějším způsobem: vzdávají se hroznové šťávy a užívají si jiných ovocných šťáv; hledají jiná různorodá a vybraná jídla, i když maso vyřazují; a takto v postní době využijí příležitost zajistit si taková potěšení z jídla, která se v jiných časech stydí vyhledávat. Takže se postní období místo toho, aby bylo příležitostí bojovat proti starým vášním, stává příležitostí pro nová potěšení.“[7]
Jako zvířata na žlab
Byli také lidé, kteří se postili ve stanovených časech, ale pak zmeškaná jídla hojně doháněli. V jedné řeči svatý biskup uštěpačně zesměšňuje toto chování: „Když přijde čas stravování, vrhají se na dobře zásobené jídelny, jako zvířata na žlab; nacpou si žaludky nejrůznějšími chody a přespříliš si nafouknou břicha… Zkrátka, tak dychtivě jedí, že ani potom, když se postí, nedokážou to všechno strávit!“[8]
„K půstu – říkával svým věřícím – ať se přidá střídmost; nejde o zavrhnutí určitých druhů jídla, ale spíše o zmírnění potěšení smyslů… Tělo oslabené půstem potřebuje podporu a posilu, ale ne s jídly vybranými a drahými, spíše s obvyklými a dostupnými.[9] A když mluví o těch, kteří v postní době pouze obmění lahůdky na stole, ptá se: „Jak můžeme říci těmto lidem, aby dali chudým to, co si odejmou ze svého stolu, když si odříkají obvyklého jídla, a přitom utrácejí nakupováním jiného dražšího jídla?“[10]
Hlad po Božím slově
Paradoxně je tu něco, čeho se má křesťan v postní době přejídat! Je to Boží slovo. Lákadla těla způsobí, že člověk zažije ochuzování ducha; půst tak otevírá cestu, jak „znovu cítit hlad a žízeň po Moudrosti a Pravdě.“[11]
Je to hlad po Božím slově, které obšťastňuje dobu postní. Není-li uspokojen tento hlad bohatým nasloucháním, nepřetržitou četbou a hloubavou meditací Písma svatého, křesťan dojde k posvátným dnům Velikonoc velmi zeslabený duchovní zdrženlivostí.
Také nám Augustin opakuje své povzbuzení: „Dnes cítím povinnost vám přednést řeč vhodnou pro tuto okolnost, aby slovo Boží, které se vám předkládá skrze naši službu, vyživovalo vaše srdce, zatímco se budete v těle postit; a tak může vnitřní člověk, posilněný vlastním pokrmem, žádat tělo, aby se umrtvovalo, a tak se posílilo.“[12]
Přidejte ještě… milosrdenství
„Ve všech ostatních dnech nezatěžujte své svědomí hýřením a opilstvím, ale v těchto dnech se také postěte… A vy, kteří se postíte i v ostatních dnech, v tomto čase přidejte ještě něco k tomu, co již děláte.“[13]
Biskup z Hippo dodává: „Především se, bratří, postěte od hádek a sporů.“[14] Vždyť Pán „odsuzuje půst těch, kteří se sváří, a chce půst zbožných lidí,“[15] neboť „půst bez milosrdenství nic neprospěje tomu, kdo se postí.“[16]
Z knihy: Agostino Clerici, Itinerario cristiano sulle orme di Agostino di Ippona, Paoline Milano 1995, ss. 60-67. Editor českého textu: Augustiniánské opatství Brno, s laskavým svolením autora.
[1] Sermones (Kázání) 210, 7.
[2] Tam 400, 5, 7.
[4] Tam 400, 2, 2.
[5] Tam 400, 3, 3.
[6] Tam 207, 2.
[7] Tam 207, 2.
[8] Tam 210, 8, 10.
[9] Tam 207, 2.
[10] Tam 209, 3.
[11] Tam 210, 3, 4.
[12] Tam 205, 1.
[13] Tam 205, 2.
[14] Tam 205, 3.
[15] Tam 206, 3.
[16] Tam 207, 1.
