ADVENT 2023
Zamýšlení
– V tomto roce Páně se opět stavíme do postoje očekávání. Advent je časem čekání. Čekáme na Pána, který přichází. Ústředním předmětem křesťanské naděje nemůže být nic jiného.
– Obdivujeme dar žít v této době, která je dobou po Kristově příchodu: „Blahoslavené jsou vaše oči, protože vidí… tolik králů a proroků toužilo…“.
– V této adventní době slavíme celé velké tajemství příchodu Pána Ježíše: toto tajemství sahá od prvního příchodu v Betlémě, který naplnil očekávání starověkého izraelského lidu, až po konečný příchod Krále slávy, který naplní očekávání církve.
– Nechme se na chvíli poučit liturgií. V putování, na které nás církev během liturgického roku doprovází, je tolik moudrosti a bohatství: je to škola života.
– První adventní neděle před nás staví poslední příchod Pána a způsob života vhodný k jeho přivítání, abychom nebyli překvapeni, ale byli uchváceni jeho spásou (Mt 24,37-44: „Nevíte, v který den přijde váš Pán. … Buďte připraveni…, bděte, neboť v hodinu, kterou neznáte, přijde Syn člověka“). Následující neděle nás přivedou k prožití historického naplnění zaslíbení: s postavami Jana Křtitele, Josefa a Marie.
– Ale jistě i úryvky z evangelií, které budeme během adventu den co den číst, pro nás mohou být velkým podnětem. Představí nám, kdo je ten, který přichází, a proč přichází. Uvažme, že první Ježíšova slova v prvním týdnu, v pondělí, zní: „Přijdu a uzdravím ho“. Je to mocná syntéza jeho záměrů, jeho soucitu s člověkem v nouzi, je to jeho odpověď mně, vám, kteří na něj čekáme a jdeme za ním s našimi nejhlubšími potřebami.
– Říká velký teolog Karl Rahner v jedné knížečce: „Slíbil jsi, že přijdeš, a přišel jsi. A slíbil jsi nám, že přijdeš znovu. A my nyní žijeme mezi těmito dvěma příchody. Je to snad tato naše doba bez tebe? Tys nás přece opravdu nikdy neopustil.“
– V těchto dvou termínech se však nachází třetí příchod, neviditelný, ale skutečný: Ty přicházíš vždy, Pane. Je to tvůj neustálý příchod v Církvi a ke každé duši. To je velká skutečnost, tajemná, ale reální, která naplňuje současnou dobu.
– Duše na něj čekají, protože ještě nedosáhly plné Kristovy zralosti, jeho vzrůstu, nádhery jeho obrazu (“Teprve tvá tvář můj jas mně vrátí”, říká Jan od Kříže, a tato obnova naší nádhery stále probíhá…).
– Církev na něj čeká, protože skutečnosti, které má, ještě nejsou konečné, definitivní …
– Svět na něj čeká, protože – svým posláním – církve ještě nepřenesla svědectví evangelia až do hranice světa. (dobrou zprávu o tom, co Bůh učinil pro lidstvo v Ježíši z Nazareta).
Otázky
1) V tomto období svého života jsem v očekávání čeho? Mám vůbec očekávání? “Na co čekám, Pane? V tebe je má naděje“ (Žalm 38,8).
2) ) „Nechci se spokojovat s malými každodenními radostmi“ (F. Battiato, E ti vengo a cercare). Malé naděje (zdraví, lásky, blaho, osobní uznání/úspěchy …) mě mohou odvádět od velké naděje (tj. přijď království tvé ve mně, v mém okolí, ve všech…). Můj život zná jenom maličké naděje, maličká potěšení a radosti? Anebo pěstuji v sobě duchovní ideály, čekám na stále hlubší setkání se svým Spasitelem?
3) K. Rahner: „Musí se stále více projevovat, že ty, Pane, jsi skutečně přišel, že tvorové jsou již proměněni (nové) ve svých srdcích, když jsi je zahrnul svou láskou, když jsi je přijal do svého srdce… Musí se stále více projevovat, že v hloubi každé bytosti se to již uskutečnilo (toto proměnění)“.
Co bych mohl udělat, aby se ve mně více projevilo, že On již přišel?
