P. Jan Josef Emil Biernat, OSA, se narodil v Polsku (11.10.1956), v malé vesnici na hranicích s Českou republikou nedaleko Opavy. Je nejstarší v rodině. Má dvě sestry. Jeho rodiče pracovali jako zemědělci. Od dětství procházel důležitou náboženskou formací, která ho přivedla do kněžského semináře a později, po setkání s augustiniány, k augustiniánské rodině. Posledních deset let působil v brněnském opatství a od 1. září je novým farářem naší farnosti.
Co Tě přivedlo k povolání jako augustiniána a kněze? Můžeš nám přiblížit svou duchovní cestu?
V semináři jsem byl dva roky. Pak jsem potkal otce Williama a on mě pozval, abych pokračoval ve formaci u augustiniánů.
Odmalička jsem se v kostele cítil velmi dobře. Byl jsem ministrantem a líbily se mi všechny aktivity, které pro nás pořádali. Velký vliv měl také příklad a formace mých rodičů.
Po teologickém vzdělání (převážně v Německu) jsem se vrátil do Polska, kde jsem se stal farářem našeho kostela svaté Kateřiny v Krakově a poté jsem byl 14 let rektorem kostela Matky dobré rady na okraji Krakova v městské části Prokocim. Působil jsem také jako provinciál augustiniánů v Polsku. Několik let jsem spolupracoval s P. Williamem, kterého tady v Praze dobře znáte.
Jakým způsobem bys rád přilákal do kostela více lidí, zejména mladší generace?
Řeknu to jednoduše: nejdůležitější je pracovat na tom, aby se hodnoty evangelia dostaly na veřejnost, a to způsobem, který je srozumitelný všem a zejména mladé generaci.
Moderní komunikace nepomáhá vzájemnému setkávání tak, jak tomu bylo dříve. Mladí lidé se navzájem setkávají jiným způsobem: hodně i na sociálních sítích.
Rád bych vymyslel nějaký prostor, aby se mladí lidi více setkávali osobně a popovídali si. Osobní setkání je nenahraditelné.
Jaké jsou podle Tebe největší výzvy, kterým dnes církev čelí, a jak je plánuješ řešit v rámci naší farnosti?
Jsem otevřený člověk. Díky Bohu, nemám žádné zdravotní problémy. Mohu a chci pracovat tak, abych pomohl všem, nejen těm, kteří chodí do kostela.
S jakou výzvou přicházíš do farnosti?
Chci farnost postupně poznávat. Mnoho věcí funguje velmi dobře a je třeba je udržovat a podporovat. Jsem si také vědom, že některé věci bude třeba změnit.
Chci posílit augustiniánské bratrstvo, biblické hodiny a starat se i o starší lidi, kteří jsou důležitou součástí naší farnosti.
Začínáme druhou část synodu „Synodální církev“. Jaké jsou Tvoje představy v tomto ohledu?
Synodalita je způsob, jakým jsem pracoval celý svůj řeholní a kněžský život. Věřím, že je vždy zapotřebí hodně dialogu, abychom společně hledali pravdu.
Co očekáváš od farníků svatého Tomáše?
Především hodně dialogu a to, že se nebudou bát vyjádřit svůj názor. Otevřenost a spolupráci, abychom se všichni cítili dobře.
Co přeješ svým farníkům?
Odvahu ke spolupráci a důvěru.
