Křesťané i nekřesťané, v době, kdy se připravujeme na prožívání Ježíšova vzkříšení, které je středem křesťanství a nadějí světa, píši vám toto krátké zamyšlení k Markovu evangeliu.

Umučení, smrt a vzkříšení zabírají v Markově díle velký prostor: je totiž obrovský nepoměr mezi počtem stran věnovaných popisu tří let Ježíšova veřejného působení a jeho posledních tří dnů v Jeruzalémě (Podobně jako filmový režisér, který zpomalí kameru a zastaví se na detailech největšího významu).

Marek – a také ostatní evangelisté – vyprávějí o umučení, smrti a vzkříšení v souvislém sledu: Ježíš a jeho příběh končí vzkříšením; bez tohoto konce by ani neexistoval Ježíšův příběh. Je zřejmé, že první křesťané vyprávěli, prohlubovali a psali (v různých podobách) Ježíšův příběh, protože to byl onen Ukřižovaný, který vstal z mrtvých! Srov. také svatý Pavel (1 Kor 1,18-25: bláznovství kříže; 1 Kor 2,1-9: skrytá božská moudrost; 1 Kor 15,1-20: základní událost vzkříšení!).

Středem vyprávění je verš 6 v šestnácté kapitole Markova evangelia: Ježíš Nazaretský, Ukřižovaný, byl vzkříšen. Tento verš si zaslouží velkou pozornost.

Exegeta Bruno Maggioni píše: „Nejde jen o potvrzení, že vzkříšený Ježíš je tentýž Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován. Vzkříšení je projevem pravého, hlubokého a tajemného smyslu celé Ježíšovy pozemské cesty. Vzkříšení totiž rozzáří celou Ježíšovu pozemskou cestu, jeho obětavost, lásku a službu. Vzkříšení je pravdivostí kříže. Právě díky tomuto sebeodevzdání se až do konce – nechal se ukřižovat – byl vzkříšen!“.

Jeho vzkříšení je „dobrou zvěstí“, protože je vítězstvím lásky nad smrtí (ve všech svých podobách). Ježíšovo vzkříšení je nádherou specifického způsobu života.

Jediné, co nám zbývá, je nechat se touto nádherou fascinovat a proměnit.