„Buďte sjednoceni v lásce Ježíše“
Otče Williame, slavíte své 90. narozeniny. Jak se ohlížíte za svým životem?
Především děkuji Všemohoucímu Bohu za milost, kterou mi dal, abych mohl prožít tato léta. Neustále objevuji Boží tajemné cesty v mém životě skrze lidi a skrze službu, kterou mi svěřil v různých zemích, kde jsem působil jako kněz.
Jaké jsou vaše nejvýznamnější vzpomínky z celého života?
Myslím, že jednou z prvních věcí je to, že jsem měl radost z toho, že jsem mohl učit mladé augustiniány o historii a tradici našeho řádu. To byla jedna věc. Další věcí byli úžasní lidé, které jsem potkal ve své službě během těchto mnoha let, během těchto 63 let služby. Lidé, s nimiž nyní žiji, i ti, kteří odešli přede mnou – cítím, že pro mě byli nejen inspirací, ale také radostí a motivací, motivací pokračovat v práci, ke které se cítím povolán.
Zažil jste mnoho změn ve společnosti i v církvi. Co považujete dnes za nejdůležitější?
Je důležité si uvědomit, že nyní vnímám církev spíše jako bojující menšinu ve světě, který méně oceňuje evangelijní hodnoty lásky, milosrdenství a míru. A cítím, že skrze mnoho problémů, které církev zažívá v různých částech světa, církev přijímá tu moc Ducha Svatého, aby byla silným morálním hlasem, evangelijním hlasem, volajícím po evangelijních hodnotách a Kristově míru na této zemi, na které žijeme.
Co vás po všechna ta léta udržovalo ve víře a ve službě?
Myslím, že přízeň a láska, kterou mi v životě projevila Maria, matka Ježíše; cítím, že její přítomnost a její přímluva mě provázely některými z nejtemnějších okamžiků mého života a mé služby.
Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří hledají svou životní cestu?
Za prvé bych řekl, aby se nejen studovalo, ale aby se každý den s láskou četlo Písmo svaté, abychom přijímali světlo, které všichni potřebujeme na naší každodenní cestě k Ježíši, a skrze jeho slovo abychom objevovali nejen Ježíše, ale i sami sebe a objevovali cesty, které nám Písmo svaté osvětluje, abychom pochopili naše současné okolnosti ve světle toho, co Bůh chce pro nás v našich životech a v životech lidí, kterým jsme povoláni sloužit.
Jakou roli hraje ve vašem životě augustiniána komunita?
Život v komunitě, neboli život ve společenství, je vlastně připomínkou. Je to zrcadlo, v němž se můžeme vidět takoví, jací skutečně jsme, a ne jako domnělé postavy, víte, plné láskyplné péče nebo míru. Objevujeme sami sebe, protože naši bratři, víte, naši bratři jsou k nám upřímní, a to, čeho dosahujeme, je, že sdílíme společný kruh, nesení toho kříže, vzít na sebe ten kříž každý den, to je to, co společenství nejen učí, ale také vidíme v životech ostatních bratrů příklady, víte, vytrvalosti a lásky, a oni nás mnoha způsoby tiše povzbuzují, abychom se stali lepšími lidmi, k čemuž jsme byli povoláni skrze milost Kristovu.
Co vám dnes přináší radost?
Co mi přineslo radost, byla skutečnost, že na konci dne všechny problémy a všechny obtíže, které nevyhnutelně přicházejí s životem, mizí v lásce, kterou mi projevují členové společenství ve velmi zvláštních situacích.
Máte nějaké poselství, které byste chtěl sdílet se svou farní komunitou?Za prvé bych řekl, abychom zůstali sjednocení skrze eucharistii, a abychom objevovali Boží vůli skrze naše bratry a sestry, kteří s námi uctívají a sdílejí naše břemena, abychom sdíleli břemena jeden druhého a doslova se stali bratry a sestrami pro druhé. To by bylo moje první, a za druhé, opakuji, co jsem řekl předtím, ať nám čtení a touha po poznání Ježíše Krista skrze Písmo svaté vždy, vždy dává sílu pro naše odhodlání. Chtěl bych farnímu společenství děkovat za jejich štědrost, za jejich lásku, za jejich starost o mě. Cítil jsem a stále cítím, že mám místo v jejich srdcích. Také prosím komunitu, aby odpustila mé chyby a slabosti a mé nedostatky ve službě. A ještě jednou je naléhavě žádám, aby byli sjednocení v lásce Ježíše, tak jak on miluje nás ve svém eucharistickém tajemství.
Děkovná mše sv. za 90 let života v neděli 10. května v kostele sv. Tomáše v 11:00 hod.
