Sv. Augustin

Informace o životě a díle sv. Augustina

Litanie

Litanie ke sv. Ritě

(pro soukromou potřebu)

Svatá Monika – vzor všech matek

I tento veliký dar jsi, můj Bože a mé Milosrdenství, propůjčil své dobré služebnici, která mne v lůně svém nosila, že kde jen mohla utišovala rozepře mezi rozhněvanými a se svářícími. Zachovávala ten způsob, že co od jedné strany nejhanlivějšího slyšela, o druhé jak umí jedna si stěžovati na druhou nepřítomnou hrubými, jedovatými slovy, vypukne-li náruživá a dosud neusmířená nízká zášť – nic z toho žádné nepověděla, než co přispělo k jejích smíru...

Shrnutí Augustinova pojetí dějin

Shrnutí Augustinova pojetí dějin

Dějiny probíhají lineárně, tj. mají absolutní začátek – stvoření světa a člověka Bohem – a definitivní konec – druhý příchod Krista. Tím Augustin odmítá převládající antické cyklické pojetí dějin jako součásti cyklického pojetí veškerého přírodního dění (Empedoklés, stoikové).

Nový pohled na dějiny – De civitate Dei

Nový pohled na dějiny – De civitate Dei

Augustinus rozlišuje dvě obce:

  1. obec pozemskou
  2. obec Boží

První z nich tvoří lidé, kteří jsou předurčeni k věčnému trestu, druhou lidé předurčení ke spáse. Pozemská se vyznačuje sobeckou sebeláskou, která pohrdá Bohem, Boží obec láskou k Bohu pohrdající sebou samým.

Dědičný hřích, Boží milost, predestinace a svobodná vůle

Dědičný hřích, Boží milost, predestinace a svobodná vůle

Božské předurčení spásy nebo zatracení člověka a vůbec důraz na božské řízení světa vede k otázkám souvisejícím se svobodnou vůlí člověka.

Augustin v tomto bodě polemizuje s Ciceronem, který tvrdí:

Vztah víry a rozumu – zdůraznění role víry při poznávání

Vztah víry a rozumu – zdůraznění role víry při poznávání

Rozum je podřízeným elementem. Hlavním zdrojem lidského vědění je božská autorita, stanovená v Písmu. Dědičný hřích totiž nenapravitelně poškodil schopnosti lidského rozumu. Rozum proto musí od té chvíle hledat oporu v božském zjevení – „věř, abys rozuměl“. Rozum však může víře prospět, proto Augustinus neodmítá filosofii zcela. Jedinou pravdou pro něj byla pravda zjevení. Ve své touze po poznání ji chtěl obsáhnout všemi svými schopnostmi, tedy i rozumem.

Pojetí času – psychologický a kosmologický pohled

Pojetí času – psychologický a kosmologický pohled

Kosmologický význam času

Augustinus odmítá odvozování času od pohybu nebeských těles, neboť i ta byla stvořena Bohem a jsou jím ovládána (Bůh zastavil slunce, aby Jozue vyhrál bitvu). Čas je mírou pohybu a změn, které jsou vlastní všem „stvořeným“ věcem. Proto čas neexistoval před stvořením světa, ale bůh jej vytvořil zároveň s věcmi jako míru jejich změny.

Bůh a zlo – theodicea

Bůh a zlo – theodicea

Augustin se proti manicheismu obrátil k novoplatónismu. Uznával jen jeden princip – Jedno, které je dobrem – a zlo nepojímal jako něco protikladného dobru, ale jako nedostatek dobra. Co bylo v procesu emanace vzdálenější od Jednoho, to bylo méně dobré. Avšak i v hmotném světě se dobro vyskytuje, i když v nepatrné míře, neboť i tento svět vzniká emanací z Jednoho. Zlo tedy je jen nízkým stupněm dobra.

Bůh a ideje – přijetí platónismu

Bůh a ideje – přijetí platónismu

Boha chápe Augustin podle trinitárního dogmatu. Druhou hypostazi, logos nebo Boha-syna pojímá jako sebeuvědomění Boha-otce a jako „staniž se“, v jehož důsledku se objevil svět. Při tvorbě světa vycházel Bůh nejen ze své dobré vůle, ale i ze vzorů nebo idejí, které byly v jeho mysli. Tímto učením Augustinus zchristianizoval platónismus. Ideje se ze samostatných a neměnných principů přeměnily ve věčné myšlenky Boha-tvůrce. Jsou neměnné a věčné, protože takové jsou atributy i boha samého.

Pojetí Boha – Stvořitel světa

Pojetí Boha – Stvořitel světa

Absolutnost Boha

Syndikovat obsah