Vztah víry a rozumu – zdůraznění role víry při poznávání

Vztah víry a rozumu – zdůraznění role víry při poznávání

Rozum je podřízeným elementem. Hlavním zdrojem lidského vědění je božská autorita, stanovená v Písmu. Dědičný hřích totiž nenapravitelně poškodil schopnosti lidského rozumu. Rozum proto musí od té chvíle hledat oporu v božském zjevení – „věř, abys rozuměl“. Rozum však může víře prospět, proto Augustinus neodmítá filosofii zcela. Jedinou pravdou pro něj byla pravda zjevení. Ve své touze po poznání ji chtěl obsáhnout všemi svými schopnostmi, tedy i rozumem.

Věda i filosofie mají platónský úkol – povznášet mysl od věcí hmotných k nehmotným, a tak cvičit ducha k vidění toho, co je nejvyšší. Ale vcelku Augustinus snižuje úlohu rozumu, neboť rozum sám bez pomoci zjevení k pravdě dospět nedokáže. S postupujícím věkem klesala v jeho očích upotřebitelnost filosofie pro křesťanského myslitele.

Augustinus je nový v tom, že autoritou pro víru pro něj není Písmo, jako bylo pro předcházející církevní otce. Poslední instancí pravdy je nyní autorita církve jako jediné a neomylné interpretky Písma.