Pojetí času – psychologický a kosmologický pohled

Pojetí času – psychologický a kosmologický pohled

Kosmologický význam času

Augustinus odmítá odvozování času od pohybu nebeských těles, neboť i ta byla stvořena Bohem a jsou jím ovládána (Bůh zastavil slunce, aby Jozue vyhrál bitvu). Čas je mírou pohybu a změn, které jsou vlastní všem „stvořeným“ věcem. Proto čas neexistoval před stvořením světa, ale bůh jej vytvořil zároveň s věcmi jako míru jejich změny.

Čas z hlediska lidského prožívání

Dále se Augustin zajímá o plynutí času a řeší vztah minulého, přítomného a budoucího. Dochází k závěru, že pouze přítomné skutečně existuje, minulé závisí na přítomném skrze lidskou paměť a budoucí existuje jen v naději. Přitom přítomnost rychle uplývá, takže ji člověk nestačí zachytit a už musí vzpomínat na minulé. Augustin tedy analyzuje momenty času z hlediska lidského prožívání a dochází k závěru, že měřítkem času je lidský duch.

Čas a věčnost

Proti lidskému prožitku času stojí boží věčnost. Pro boha neexistuje žádné „předtím“ ani „potom“, neboť ve světě jeho myšlenek-idejí je vše najednou a navždy. v tomto světě všechno existuje jako ustavičné „nyní“. Tato statická věčnost patří k božské podstatě.