Pojetí Boha – Stvořitel světa

Pojetí Boha – Stvořitel světa

Absolutnost Boha

Centrem Augustinovy filosofie je Bůh. Augustin pojímá boha jako nemateriální absolutno, postavené proti světu a člověku. Ale na rozdíl od Platóna ruší všechno, co by mohlo vést k panteistickým důsledkům, k jednotě boha a světa. Především emanaci nahrazuje kreacionismem. To vede k vyhraněnému dualismu boha a světa. Ovšem tento dualismus se liší od manichejského – Bůh je mimopřírodní, nadpřirozené bytí nezávislé na přírodě a člověku, ovšem příroda a člověk naopak zcela závisejí na bohu. Křesťanský Bůh tvoří i látku, a to zároveň s materiálními věcmi. Čtyři živly byly utvořeny najednou v ukončené podobě. Takže se tu nejedná o dva rovnomocné principy – Bůh a hmota. Stvořeni byli i nehmotní andělé a lidské duše.

Nepoznatelnost Boha

Občas Augustinus přiznává, že božské atributy nelze popsat. V I. knize De doctrina Christiana připouští, že jeho snahy objasnit doktrínu o Trojici byly nedůstojné Boha, a tvrdí, že Bůh je nepopsatelný. Pak poznamenává, že říci „Bůh je nepopsatelný“ znamená popisovat Boha a tím dát najevo, že to, co se říká, je nepravdivé.

Boží všemohoucnost a dobrotivost

Boha považuje Augustin za osobu, zatímco pro novoplatónismus bylo absolutno neosobní jednotou. Bůh stvořil konečný svět i člověka ze své dobrovolné náklonnosti. Tento bůh se liší také od slepého Osudu antické filosofie. Jeho vlastností je absolutní všemohoucnost.

Bůh a svět

Augustin na rozdíl od Platónova Tímaia interpretuje Genesis 1: 1 tak, že Bůh stvořil nebe a zemi z ničeho a stvořil i nezformovanou látku, již pak zformoval. Ve Vyznáních XI.5.7 výslovně argumentuje proti možnosti, že by před věcmi existovalo něco, co by nebylo vytvořeno. Všechno, co existuje, existuje proto, že existuje Bůh. Ještě silněji - protože všechno proměnlivé má začátek a nebe a země jistě jsou proměnlivé, Bůh je stvořil.

Bůh svět nejenom stvořil z ničeho, ale také jej udržuje a podporuje, aby nezanikl v nicotě. Pokud by božská síla přestala vládnout tvorům – jejich esence by pominuly a celá příroda by zanikla. Když stavitel vystaví dům a odejde, jeho dílo zůstává přesto, že on zde už není. Ale univerzum zanikne v okamžiku, jestliže Bůh stáhne svou řídící ruku (De genesi ad litteram IV.12.22) = koncepce nepřetržitého tvoření. To se vztahuje i na člověka. Svět pak je pojat jako dílo tvůrcovy vůle, a proto lidskému rozumu nepostižitelný.