Bůh a zlo – theodicea

Bůh a zlo – theodicea

Augustin se proti manicheismu obrátil k novoplatónismu. Uznával jen jeden princip – Jedno, které je dobrem – a zlo nepojímal jako něco protikladného dobru, ale jako nedostatek dobra. Co bylo v procesu emanace vzdálenější od Jednoho, to bylo méně dobré. Avšak i v hmotném světě se dobro vyskytuje, i když v nepatrné míře, neboť i tento svět vzniká emanací z Jednoho. Zlo tedy je jen nízkým stupněm dobra.

Také křesťanský Bůh-stvořitel je charakterizován dobrotou. Proto všechno, co stvořil, má v určité míře účast na dobru. Bůh se totiž při své tvorbě řídil svými myšlenkami (platónskými idejemi) jako nejvyššími a dokonalými vzory všech věcí. Proto v každé stvořené věci je obsažen tento nehmotný vzor. Ten je sice deformován spojením s látkou i tím, že každá pozemská věc se mění, přesto se v určitém stupni zachovává. V tomto stupni obsahují věci i dobro. Podobně jako ticho je absencí hluku, tma absencí světla, je i zlo absencí, nedostatkem dobra a ne samostatným principem.