Papež František: Papež naděje a radosti

www.augustiniani.cz

Každá revoluce začíná vždy zdola! Papež František je revolucionář, který zná velmi dobře situaci normálního člověka řešícího každodenní problémy. Je to papež, který až do okamžiku svého zvolení žil a pracoval mezi lidmi. Je to pastýř, který byl se svým stádem v Buenos Aires, a zná jeho problémy, radosti a starosti; a ví, že jako pastýř nemůže být k tomu lhostejný.

Je to papež, který mluví jazykem normálního člověka, který je pokorný, který se usmívá, který mluví gesty, který žije skromným způsobem života, jako sv. František z Assisi, od kterého si vzal jméno. Je to papež, který umí komunikovat a chápe, že je třeba, aby církev, jak říkal jeho předchůdce Jan Pavel II, byla budovou se skleněnými stěnami, do níž se každý může podívat a vidět, co je vevnitř. Je to papež naděje a radosti pro katolickou církev, která se potřebuje nad sebou zamyslet a komunikovat se světem bez toho, aby ztratila vlastní identitu; papež, který ví, že je třeba bojovat proti zlu, které i v církvi existuje, a dělat to tak, že on sám bude příkladem – tím, že je opravdovým pastýřem, a ne jen úředníkem a teologem. Je to papež, který bude bojovat proti hříchům a skandálům v církvi způsobem, který charakterizoval sv. Augustin: milovat hříšníka, ale nenávidět hřích. Je to papež „restartu“, který ve své první homilii vybídl vrátit se ke způsobu života, o kterém čteme v Bibli a který by měl být pro křesťana zásadní: k věrnosti v následování Ježíše Krista radostným a skromným způsobem.

Papež chce, aby církev byla dobrá a aby byla věrná Tomu, komu patří. Chápe, a zároveň žádá, aby byla dobrá, aby nezapomněla na své původní poslání. To má začínat právě u těch, kteří mají nějakou zodpovědnost – a pokračovat u každého katolíka. Pak nebude třeba si dělat starosti, protože sám Bůh se bude o svou církev starat. Vedle toho papež patrně bude pokračovat ve výzvě a pozvání Jana Pavla II: „Nebojte se! Buďte otevření, protože je-li Bůh s námi, kdo je proti nám?“

Do papeže Františka církev vkládá nejen naději, že bude schopen církev očišťovat a bojovat, jako dobrý jesuita, proti všemu, co v ní není v pořádku, ale hlavně důvěru, že bude také schopen vést dialog se sekulárním světem. Situace křesťanství a katolicismu prožívá krizi: křesťanské hodnoty se ztrácejí, ale tím i církev ztrácí na důvěryhodnosti. Od papeže Františka se očekává, že bude pracovat na tom, aby lidé znovu církvi věřili – nejen jako instituci, ale jako matce – a aby v ní viděli místo, kde každý může najít útočiště a duchovní útěchu.

Evropa byla během několika staletí hlavním evangelizátorem světa. Stačí vzpomenout, kolik misionářů z evropských zemí cestovalo do Ameriky a do Afriky. A nyní nastal čas, jak bylo předpovídáno, kdy Afričané a Američané budou reevangelizovat Evropu. To je také, myslím si, další z důvodů, proč se stal papežem František. Křesťaství v Latinské Americe žije a Evropa, jestliže chce být symbolem pro lidi tohoto století, teď potřebuje získávat radost a naději ze života amerických křesťanů a katolíků. Křesťanství je radost, otevřenost, naděje, solidarita, služba… a to všechno papež František má.

Ale tu práci nemůže dělat sám; každý člověk, který věří v potřebu revoluce nebo restartu, by měl papeži pomáhat. Ale jak? On sám to řekl při svém prvním poselství: „Modlete se za papeže!“

P. Juan Provecho, OSA