Adventní rekolekce 2019

www.augustiniani.cz

1. Adventní týden

SV. AUGUSTIN. PROMLUVA 140: KDO VĚŘÍ VE MNE, VĚŘÍ NE VE MNE, ALE V TOHO, KTERÝ MĚ POSLAL.

Víra v Krista
Bratři, co jsme to právě slyšeli? Pán praví: Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v toho, který mě poslal. Je pro nás dobré, abychom věřili v Krista, a to zvláště proto, že to, co jste právě slyšeli, říká velmi jasně on sám. Pán říká, že přišel na svět jako světlo a že ten, kdo v něho věří, nebude chodit v temnotách, ale bude mít světlo života. Proto je věřit v Krista dobré. Věřit v Krista je velice dobré, a naopak velice špatné je v Krista nevěřit. Ale protože Kristus Syn je z Otce vším, čím je - Otec naopak není ze Syna, ale je Synovým Otcem - vyzývá nás, abychom v něho věřili, úctu však vzdává Původci.

Dvojí Kristovo narození
Chcete-li jako katolíci vytrvat, musíte se pevně a usilovně držet následujícího: Bůh Otec zrodil Boha Syna bez času, a učinil jej z Panny v čase. První narození přesahuje veškerý čas, druhé narození veškerý čas ozařuje. Obojí narození je přitom podivuhodné: první bez matky, druhé bez otce. Když Syna zrodil Bůh, zrodil jej ze sebe, nikoli z matky. Když Syna porodila matka, porodila jej jako panna, nikoli z muže.
Z Otce se zrodil bez počátku, z matky se zrodil dnes, a má tak jasný počátek. Zrozen z Otce nás utvořil,
zrozen z matky nás přetvořil. Z Otce se zrodil, abychom mohli existovat, z matky se narodil, abychom nemohli zahynout. Otec zrodil Syna sobě rovného, a cokoli je Syn, to má od Otce. Co však je Otec, to nemá ze Syna.

A tak říkáme, že Otec je Bůh z nikoho, Syn je Bůh z Boha. Proto všechno, co Syn podivuhodně koná, vše, co pravdivě říká, přisuzuje tomu, z něhož jest.

Adam byl učiněn člověkem a mohl se stát jiným, než jak byl učiněn. Byl totiž stvořen jako spravedlivý, ale mohl se stát nespravedlivým. Avšak jednorozený Boží Syn nemůže změnit to, co je, nemůže se proměnit v něco jiného, nemůže se zmenšit, nemůže nebýt tím, čím byl, nemůže nebýt roven Otci.

Ten, který při zrození Synu daroval vše, mu to jistě nedal jako tomu, jemuž by se něčeho nedostávalo: bezpochyby Otec Synu daroval i samotnou rovnost se sebou samým. Jak mu vše Otec daroval? Zrodil jej snad jako menšího, a pak přidal k jeho přirozenosti, že jej učinil sobě rovným? Kdyby tak učinil, daroval by mu to, jako by to potřeboval. Ale již jsem vám pověděl, čeho se musíte pevně držet: vše, co je Syn, mu daroval Otec, ale jako tomu, který se rodí, nikoli jako potřebnému. Daroval-li to tomu, který se rodí, a nikoli potřebnému, bezpochyby mu daroval i rovnost, a tím, že mu daroval rovnost, jej zrodil jako sobě rovného. A ačkoli Otec je jedna osoba a Syn jiná, neznamená to, že jeden je jiný než ten druhý. Avšak to, co je jeden, je i druhý. Není tomu tak, že by jeden byl tentýž jako druhý, ale to, co je první, je i druhý.

Dvojí synovství
Ten, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. To je Janovo evangelium, zapamatujte si to. Ten, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Kdyby mi tak daroval schopnost říci, co chci! Tváří v tvář přemíře tohoto bohatství jsem totiž svírán vlastní neschopností.

On sám dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Hledej v listu tohoto evangelisty, v listu Janově, co praví o Kristu: Věříme v jeho pravého Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Co znamená: Pravý Bůh a věčný Život? Pravý Boží Syn je pravý Bůh a věčný Život. Proč říká: v jeho pravého Syna? Protože Bůh má mnoho synů. Musí proto mezi nimi rozlišit a dodává, že se jedná o pravého Syna. Neříká jen, že je to Syn, ale dodává, jak jsem již řekl, že je to pravý Syn; musí se mezi nimi rozlišovat kvůli mnoha synům, které Bůh má.

My jsme totiž synové milosti, On je Syn svou přirozeností. My jsme skrze něho stvořeni Otcem, co je Otec, to je i On sám. Copak i my můžeme být tím, co je Bůh? Nikdo nemůže říci, že je jedno s Bohem. Ale někdo se do nás pustí, aniž by tušil, co říká: „Důvod, proč Písmo praví: Já a Otec jedno jsme, tkví v tom, že Otec a Syn mají společnou vůli, a ne proto, že by se Synova přirozenost shodovala s přirozeností Otcovou. Vždyť i apoštolově" - to říká on, ne já - „vždyť i apoštolově jsou jedno s Otcem i Synem."5 Jak strašlivé rouhání! Říká: „I apoštolově jsou jedno s Otcem i Synem, protože poslouchají Otcovu a Synovu vůli."

Opravdu se někdo opováží tvrdit něco takového? Ať tedy Pavel pronese: „Já a Bůh jsme jedno." Ať to řekne Petr, ať to řekne kdokoli z proroků: „Já a Bůh jsme jedno." Neřekne to. Daleko ať je od něj vzdálena myšlenka, aby něco takového řekl. Každý ví, že má jinou přirozenost; takovou, která potřebuje spasit. Ví, že má jinou přirozenost; takovou, která potřebuje osvítit. Nikdo neříká: „Já a Otec jsme jedno."

Syn je roven Otci
Proto věřte, že Syn je roven Otci, a přece je Syn z Otce, avšak Otec ze Syna není. U Otce je Původ, u Syna rovnost. Není-li totiž Syn roven Otci, není to pravý Syn. Bratři, co tedy říkáme? Není-li roven Otci, je menší než on. Je-li menší než Otec, pak se táži přirozenosti, která potřebuje spasit a nevěří správně, jakým způsobem menší se narodil? Odpověz mi: když je menší, roste, anebo ne? Jestli roste, pak to znamená, že i Otec stárne. Zůstane-li ale i v budoucnu tím, čím se narodil, narodil-li se menší, menším také zůstane. Bude dokonalý ve svém nižším postavení, neboť se narodil menší oproti podobě Otcově a nikdy Otcovy podoby nedosáhne.

Vy bezbožníci, takové vlastnosti přisuzujete Synovi! Vy heretici, takto se Synu rouháte! Co ale tvrdí katolická víra? Syn je Bůh z Boha Otce, Otec je Bůh nikoli z Boha Syna. Ale Syn Bůh je roven Otci, a narodil se roven Otci, nenarodil se menší. Nebyl rovným Otci učiněn, ale jako rovný Otci se zrodil. Co je Otec, to je i Syn, který se zrodil. Byl někdy Otec bez Syna? Rozhodně ne! Tam, kde žádný čas neexistuje, musíš škrtnout „někdy".

Vždy Otec, vždy Syn. Otec bez počátku času, bez počátku času Syn. Otec nikdy nebyl před Synem, Otec nikdy nebyl bez Syna.

A protože Syn je Bůh z Boha Otce, a Otec je Bůh, avšak nikoli z Boha Syna, nespatřujeme nic špatného na tom, že Syn vzdává úctu Otci. Úcta vůči Synu totiž prokazuje úctu Otci, aniž by se tím umenšilo Synovo božství.

Syn - Otcovo přikázání

Proto jsem zopakoval, co jsem předložil již dříve: A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Bratři, poslouchejte pozorně, co říkám: Vím, že jeho příkaz je věčný život. A opět u Jana o Kristu čteme: On je pravý Bůh a věčný Život. Je-li Otcův příkaz věčný život, a sám Kristus Syn je věčný Život, pak je Otcův příkaz sám Syn. Jak by konečně mohlo nebýt Otcovým příkazem Slovo Otcovo?

Anebo, jestliže příkaz daný Otcem Synu vezmete tělesně - jako kdyby Otec Synu říkal: „To ti přikazuji, chci, abys udělal toto" - jakými slovy se obrátil na jediné Slovo? Když dával příkaz Slovu, hledal snad slova?

Otcovým příkazem je věčný život, sám Syn je věčný Život. Proto věřte a přijměte, věřte a pochopte to co prorok praví: Jestliže neuvěříte, neporozumíte. Nechápete to? Otevřte dokořán svá srdce! Poslechněte apoštola Pavla: „Otevřete dokořán srdce i vy, abyste se nespřáhli s nevěřícími. Lidé, kteří tomu nechtějí věřit dříve, než pochopí, jsou nevěřící. Nic nepochopí, protože se sami rozhodli stát se nevěřícími. Ať uvěří, aby mohli pochopit“

Zkrátka, Otcův příkaz je věčný život. Proto je Otcův příkaz sám Syn, který se dnes narodil. Tento příkaz nebyl dán v určitý čas, ale tento příkaz se zrodil. Janovo evangelium cvičí naši mysl, opracovává ji a zbavuje těla, abychom nesmýšleli o Bohu tělesně, ale duchovně.

Překlad : David Vopřada, SVATÝ AUGUSTIN VÁNOČNÍ PROMLUVY
Farnost sv. Tomáše. Praha 1. www.augustiniani.cz