Obecně o osudu liturgických služeb laiků v dějinách církve

Obecně o osudu liturgických služeb laiků v dějinách církve

Jak už jsem se zmínil ve svém stručném pojednání o historickém vývoji liturgických služeb laiků v Teologických textech, došlo od poloviny třetího století vlivem početního nárůstu kleriků k tomu, že celá řada liturgických služeb vykonávaných do té doby laiky byla převzata kleriky. Časem se tak z původně laických liturgických služeb stala nižší „svěcení“, na která se začalo pohlížet jako na předstupně diakonátu a presbyterátu. Vlivem různých činitelů potom dochází k tomu, že „nižší klerici“ přestávají vykonávat své funkce: buď jejich pole působnosti zaniká, nebo je jim odňato (když např. roli lektorů přebírají děti a těm nelze svěřit žádné správní úlohy) anebo vznikají nové „církevní úřady“ (např. notáři), které nemají vztah k „nižším svěcením“. Tak došlo k tomu, že „nižší svěcení“ vývojově ustrnula do bezobsažné řady pouhých obřadů, kterými musel klerik projít na cestě k „vyšším svěcením“. Tento stav se více méně udržel až do léta 1965, kdy se na základě ustanovení II. vatikánského koncilu začíná pracovat na obnově liturgických služeb. Práce byla svěřena jak Radě pro uskutečňování konstituce o posvátné liturgii, tak i kongregaci obřadů. Tato „podvojnost“ zavinila, že se reforma liturgických služeb protáhla až do roku 1973. a možná, že by se opozdila ještě více, nebýt toho, že kromě jiného došlo v roce 1970 ke vzpouře kandidátů kněžství v linecké diecézi. Ti odmítali přijmout „nižší svěcení“ podle starého pořádku a předložili náhradní obřady. a tak konečně 15.8.1972 vydává papež Pavel VI. motu proprio „Ministeria quaedam“, kterým se s účinností od 1.1.1973 ruší tonsura, „nižší svěcení“ a podjáhenství a ustanovují se „služby“ lektorát a akolytát, do kterých mohou být liturgickým obřadem uváděni i muži laici, nikoli však ženy. Obřady ustanovení byly vydány dekretem z 3.12.1972.