Klášterní pivovar

Klášterní pivovar

Významnou součástí svatotomášského komplexu byl pivovar. Podle klášterní tradice byl založen už v roce 1352, ale nejstarší písemný doklad pochází až z r. 1400. Codex Thomaeus má opis privilegia „sub sigillo Minoris civitatis supra aream prope maiorem portam, in qua est constructum braxatorium tempore fratirs Petri de Alba pro pecunia fratris Johannis dicti Walter sub anno Domini M0CCCC0.“ (…pod pečetí Menšího města na pozemek u větší brány, na němž byl postaven pivovar za času bratra Petra z Bělé za peníze bratra Jana řečeného Walter, v roce 1400). Zmiňovaný Petr z Alby (Bělé) je doložen jako převor u sv. Tomáše teprve v roce 1389, takže jistota o době vzniku pivovaru není, rovněž tak se nedochovaly doklady o jeho činnosti. Budova se měla nacházet v severní části konventního pozemku, tj. poblíž dnešního Valdštejnského náměstí.

Za husitských válek byl spolu s klášterem nepochybně zničen i pivovar, o jeho obnově v 16. století nejsou přímé zprávy. v roce 1608 se však převor Jan Baptista Crystellius z Bochova obrací na císaře Rudolfa II. s žádostí o potvrzení práva na výčep piva, proti němuž se stavěla malostranská radnice. Rovněž v účetních knihách kláštera se objevují příjmy z tohoto výčepu, což dokazuje, že pivovar byl v činnosti.

Určitější doklady pocházejí z poloviny 17. století. Za převorátu Fulgencia Tichého byl roku 1656 pivovar přestavěn, trvaly ale spory s malostranskou radnicí a s pražskými sládky o várečné právo. Tak hned v roce 1656 malostranská obec odmítala dodávat do pivovaru vodu z obecního vodovodu, nakonec ustoupila za roční plat 12 kop. Ale v roce 1667 znovu vystoupili s protestem malostranští sládci, obrátili se na místodržitelství a žádali zákaz vaření v klášterním pivovaru. Spor se vlekl, v  r. 1733 dokonce malostranští sládci zabavili zásilku piva ze svatotomášského pivovaru. Ale tentokrát se obrátil s důraznou žádostí na místodržitelství klášter a zemské gubernium mu konečně oficiálně přiznalo právo na vaření a výčep piva.

Významná změna se uskutečnila v roce 1763, kdy převor Josef Barolar nechal vystavět nové pivovarské budovy ve východní části klášterního komplexu, kde se nalézají dodnes. Pivovar byl zároveň rozšiřován směrem k Valdštejnskému paláci, součástí se stala i umělá jeskyně – grota, kterou v roce 1765 hrabě Valdštejn věnoval s částí zahrady klášteru.

Městští sládci opět přišli s protesty proti čepování piva, ale převor navrhl dohodu: v okolních domech a ulicích, které podléhaly přímo správě kláštera, může šenkovat pivo nejen klášter, ale i sládci staroměstští a novoměstští. Dohoda byla potvrzena znovu v roce 1780 s tím, že jiná piva než pražská jsou z prodeje vyloučena.

Poslední velkou přestavbou prošel pivovar v letech 1801-1802 za převorátu Godefrida Melzera. Klášter ale přestal vařit ve vlastní režii a začal pivovar pronajímat. Zachovala se jména nájemců z průběhu 19. století: sládci Hustoles, Micka, Staněk, Hloucha. Pozornost zaslouží dvě jména: sládek Hloucha byl otcem českého spisovatele a cestovatele, který pod jménem Joe Hloucha napsal několik románů z Japonska. František Staněk začal v roce 1870 vařit známý tmavý ležák – Tomášského kozla. a tmavé pivo zůstalo typické pro pivovar i ve 20. století, i když později už bylo do restaurace jenom dováženo z jiných pivovarů.

V roce 1930 převzal nájem sládek Antonín Musil, uskutečnil rozsáhlou modernizaci a přechod na strojovou velkovýrobu. Staré restaurační místnosti opatřil stylovým nábytkem a rozšířil je o původní sladovnu. Pozornost návštěvníků vždy poutaly klenuté sklepní místnosti, součástí restaurace byla nezbytná zahrada s terasovou verandou. Prostory lákaly v minulém i v našem století k posezení řadu známých umělců.