Klášterní knihovna

Klášterní knihovna

Brzy po založení kláštera vznikala knihovna. Podle klášterní kroniky již v r. 1289 existoval graduál a antifonář velkého formátu (grandis voluminis). Asi počátkem 14. století bylo při svatotomášském klášteře založeno „studium generale“ pro českobavorskou provincii, to vyžadovalo příslušný studijní materiál – v této době měla mít knihovna 45 převážně liturgických knih. Další rukopisy daroval pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic a pak zejména kancléř Karla IV. Jan ze Středy. Roku 1368 před cestou do Italie právě ve funkci císařova kancléře odkázal klášteru své rukopisy: 32 svazků převážně teologické literatury, ale rovněž dva svazky Seneky, jeden svazek Livia a jeden Danta. v roce 1409 byl pořízen seznam knih – uvádí 127 svazků; roku 1418 bylo knihovníkem Janem z Dobrovic připsáno dalších 154 svazků. Kromě toho v sakristii bylo uloženo ještě 48 liturgických knih, zčásti dar arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka. Vznikla tak na svou dobu velice bohatá knihovna. Přečkala husitské bouře díky tomu, že byla včas odvezena do bezpečí, do kláštera se vrátila asi v r. 1497. Unikla i zkáze při velkých požárech r. 1503 a 1541.

Další zprávy pocházejí z r. 1603, kdy byla vybudována zvláštní místnost pro knihovnu, na niž přispěl i císař Rudolf II. částkou 100 zl. v této době už knihovna obsahovala asi 5000 svazků. Pohroma přišla na samém konci třicetileté války. v r. 1648 švédský generál Königsmark odvezl téměř všechny rukopisy a mnoho tištěných knih do Stockholmu, což představovalo nenahraditelnou ztrátu i přes dary v následujících letech.

V 18. století věnoval klášter knihovně velkou péči. P. Hieronymus Ebenauer přivezl ze své cesty do Říma v roce 1700 větší počet knih, další svazky obstaral P.Benignus Sichrovský, sám literárně činný; dále P.Michael Mareschl a zejména P. Cosmas Schmalfus, který se také koncem 18. století postaral o systematické uspořádání knih podle oborů. Stav knihovny v této době zachycuje rukopisný vázaný katalog – knihovna měla přes 10 000 svazků, uložených ve vyřezávaných barokních regálech.

Přírůstky v průběhu 19. století již byly menší, zůstával zachován způsob zařazování z předchozí doby. v roce 1897 zásluhou provinciála P. Alipia Tondera a knihovníka P.Mořice Křídla byla knihovní prostora opravena, knihy očištěny a zrevidovány. Zjištěno bylo téměř 19 000 svazků. Z rukopisů vyniká Codex Thomaeus ze začátku 15. století, obsahující opisy důležitých listin, inventáře majetku, seznam bohoslužebných předmětů a dva katalogy knihovny z let 1409 a 1418. Dále v knihovně bylo uloženo 153 prvotisků, nejstarší Rationale divinorum officiorum Guillelma Duranda z r. 1478 nebo Sermones de tempore et de sanctis Alberta Magna z téže doby. Zajínavé je např. kompletní vydání spisů Martina Luthera z r. 1555, po teologii je nejpočetněji zastoupena historie, dále filosofie, matematika, fyzika, medicina, astronomie.

Zrušení kláštera v roce 1950 se citelně dotklo i knihovny. v tzv. klášterní akci ji převzala Národní knihovna, nejcennější svazky byly odvezeny do pražského Klementina, rukopisy do Státního ústředního archivu. v současné době probíhá jednání o restituci knihovny.