Kapitola IV – Obrácení a vniternost

Kapitola IV – Obrácení a vniternost

Abychom plnili to, co je obsaženo v našem Pravidle života, náš přístup k životu musí být přístupem konverze a zvnitřnění. Neměli bychom zapomínat na význam dávného titulu, kterého členové naší fraternity užívali: Bratři a sestry kajícníci. To nám připomíná obrácení, ke kterému nás volá evangelium (srov. Mk 1,15) „oblečení Pána Ježíše Krista“ /Řím 13,14/ a otevření dveří Vašeho srdce jemu, jak to dělal Augustin s velikou láskou každý den svého života po svém obrácení.

Obrácení nás vede k postupnému objevování velikosti věcných hodnot, které máme v sobě a které v nás působí jakési napětí nebo neklid. Bůh, když nás stvořil podle svého obrazu, dal nám schopnost radovat se z nekonečné dobroty, kterou je On sám, podle toho, co sv. Augustin řekl v té velmi známe větě: „Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a naše srdce jsou nepokojná, dokud nespočinou v Tobě.“

Obraz Boží, kterým každý z nás je, byl znetvořen hříchem. Jeho přetvoření a obnovení bylo začalo milostí křtu. Aby to dovedl k dokonalosti, Bůh však vyžaduje naši celoživotní, rozhodnou a ušlechtilou spolupráci, neboť jak říká Augustin „Ten, který tě stvořil bez tvé pomoci, neospravedlní tě bez tvé spolupráce.“ Toto obnovení bude tím dokonalejší, čím více se staneme Bohu podobnými vedením a zvláště láskou. Přivádí nás to blíže Bohu a táhne nás to víc k našemu vnitřnímu člověku.

Návrat k vniternosti usnadňuje naši obnovu. Je proto nutné, abychom, vedeni tímto směrem svědectvím věcí, které Bůh stvořil, se obrátili do sebe, abychom rozlišovali a poznali sami sebe. Poznání (znalost) sebe přivádí nás k poznání Boha, které se má uskutečnit v našem postoji modlitby, prosby: „Ty, Pane Bože, jsi vždy týž. Dej ať poznám sebe a ať poznám tebe. Toto je má prosba. Tuto obdivuhodnou syntézu svého programu vniternosti vysvětlil Augustin takto: “Nepotuluj se vně okolo sebe. Vrať se k sobě, neboť pravda přebývá uvnitř člověka. Když zjistíš, že tvá vlastní povaha je proměnlivá, jdi nad sebe… Jdi tam, kde je světlo rozumu, je samo rozníceno” Což znamená: nezůstávej proste uzavřen uvnitř v sobě, ale poznej, že potřebuješ Boha, který tě udržuje. Pamatuj, že nedostatek poznání sebe je zdrojem mnohého zla. Cesta zvnitřnění nás přivede k poznání pravdy, „která je mnohem vznešenější než náš vlastní duch a náš vlastní rozum.“ Vskutku, „ničemu se nemá dávat přednost před hledáním pravdy.“ Pomocí zvnitřnení se blížíme k Otci, vedeni pravdou Kristovou, ke kterému jsme přitahováni láskou ducha svatého, který nás všechny sjednocuje na naší cestě k Bohu ve službě lidstvu.