Kapitola III – Kristus, církev, svatá Písma

Kapitola III – Kristus, církev, svatá Písma

Abychom vykonávali své povolání vhodně a pokračovali na cestě ke svatosti s odhodláním i radostí, je nutné žít ve společenství s Kristem, majíce ho stále na zřeteli. On je ten, koho máme následovat. Bez něho nemůžeme konat nic (srov. Jan 3,27; 15,5). S ním můžeme konat všechno (srov. Filip 4,13) „Kristus Pán je vlastí, ke které putujeme, Kristus, člověk je cestou, po níž máme jít.“

Abychom následovali Krista, musíme ho znát. a abychom ho znali, musíme s láskou studovat Písma, zvláště evangelium, „Evangelium je ústy Kristovými…která nikdy nepřestávají mluvit k nám.“ k tomuto výroku Augustin dodal na jiném místě: „Pán nám nechal na zemi vzor, nechal nám evangelium. v evangeliu je stále s vámi… Následujte ho tedy. Co to znamená následovat Pána? Napodobovat ho. Co to znamená napodobovat Pána? Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29) a jestliže dám všechno, co mám chudým a vydám své tělo na spálení, ale nemám lásku, nic mi to neprospívá (1 Kor13,13). Bez pokory není milosrdné lásky (charity), není lásky (love), není pokoje.

Ježíš Kristus je s námi rovněž mnoha jinými způsoby. Měli bychom ho poznat v každém muži a žene a zvláště v chudých: „Kolikrát jste to udělali pro jednoho z mých nejmenších bratří, udělali jste to pro mne.“ (Mt 25,40). Tato slova jsou příčinou velkého starostlivého zájmu. Jsou pravým voláním k akci, které Augustin specifikoval v následující pasáži: „Obraťte svou pozornost ke Kristu, který leží na ulici. Podívejte se na Krista, který je hladový a trpí chladem, Krista, který je cizincem a je v nouzi. Přinášejte svědectví Kristu všemi způsoby, jaké znáte, neboť on mluví za vás, žije ve vás.

Ježíš si přeje spojit nás se sebou, abychom všichni spolu s ním tvořili jednoho Krista, „celého Krista“. On je hlavou. My jsme jeho tělo, kterým je církev, a kterou bychom měli milovat jako svou matku, chceme-li milovat Krista. To je ten způsob, jak to staví sv. Augustin: „Milujme Pána, našeho Boha, milujme církev, Boha jako našeho Otce, církev jako naši matku.“ On neváhal prohlásit, že „nakolik člověk miluje církev, bude mít (vlastnit) Ducha svatého.“

Neměli bychom zapomínat, že naše vtělení do Krista skrze křest dává nám účast v kněžské, prorocké a královské roli Krista, proto, abychom se angažovali v apoštolátu svou prací pro evangelizaci a posvěcení lidstva a pro obnovu časného řádu aplikací hodnot evangelia. Naše činnost v časném řádu by měla vydávat jasné svědectví. Kristu a sloužit spáse všech mužů a žen.

My jsme tedy apoštolé, pro samu podstatu křesťanského povolání. Ačkoli náš augustiniánský život nás táhne k určitým preferovaným cílům, náš apoštolát se rozšiřuje na všechno, co potřeby církve mohou vyžadovat. Protože žijeme ve světě a uprostřed jeho časných záležitostí, naším vlastním úkolem je pracovat na obnově časného řádu ve spravedlnosti a bratrství, a posvěcení světa v duchu Blahoslavenství.

Naše příslušnost k augustiniánskému řádu neomezuje naši činnost na oblasti vlastní řádu. „Naše spiritualita nás může, a měla by, inspirovat, abychom nadšeně vstoupili do liturgického, duchovního a misionářského života farní komunity,“ a jiných apoštolských komunit a hnutí.

Maria, naše Matka

Se synovskou úctou ctíme P. Marii, Ježíšovu Matku, která je naším vzorem a ochránkyní. Její znalost a láska nám pomáhají lépe poznávat a více milovat mystérium Krista a jeho církve. Maria je velkým vzorem pro život z víry. Naprosto otevřená Bohu, svolila, aby jeho Slovo vstoupilo do její celé bytosti. Pro svou otevřenost daru víry a její odpověď Bohu v důvěře a věrnosti, Maria dále spolupracuje„svou láskou ve zrození věřících v církvi.“ Ona, postava církve, nás učí, jak být naprosto oddanými služebníky Páne a lidstva. Když byla Maria vzata do nebe, ona neopustila své spásné poslání, neboť ona pro nás dále získává svou přímluvou dary věčné spásy: milost, útěchu, dobrou radu, pomoc, osvobození…