Augustiniáni

Už od 1244...

 V r. 1244 papež Inocenc IV. spojil několik různých kongregací – některé z nich se řídily Řeholí svatého Augustina, některé nikoli – do řádným způsobem ustaveného a oficiálně uznaného Řádu poustevníků svatého Augustina z Toskánska (Itálie). Tento nový řád se velmi rychle rozšířil na území centrální a severozápadní Evropy; do Anglie dorazil v r. 1249, do Paříže o několik let později. Některé prameny dokonce naznačují, že Williamité, kteří se k Augustiniánskému řádu připojil v r. 1256, možná vlastnili kláštery na takových místech jako Pivoň a možná i Sv. Dobrotivá – Zaječov. Jisté nicméně je, že Oldřich Zajíc Waldek, který vlastnil rozsáhlé pozemky v berounsko – plzeňském kraji, 24. března 1262 oficiálně pozval nový Řád poustevníků svatého Augustina do Zaječova, kde začal budovat nový klášter na malém návrší, jehož ohraničení připomínalo ostrov. Jeho motivy jsou uváděny různě; podle některých historiků byl klášter založen na poděkování za velké vítězství u Kresbrunu; jiní připisují založení kláštera intervenci Panny Marie, která se ve snu panu Oldřichovi zjevila. V roce 1264 byl klášter, zasvěcený Zvěstování Panny Marie, slavnostně posvěcen; Augustiniáni od tohoto dne započali léta své služby v České zemi

 

Syntéza augustiniánské spirituality: hledání pravdy prostřednictvím Božího slova v bratrské lásce, která z mnohých činí jedno srdce a jednu duši.

Augustiniánská rodina, tak jako ostatní řády apoštolského bratrství – františkáni, dominikáni, servité…, má mnoho forem života apoštolátu, který na sebe převzala po dlouhá staletí, kdy vycházela vstříc potřebám církve i člověku, časům a kulturám. Podstatný je tedy styl, který ji charakterizuje jako „augustiniánskou”. Nejde tedy o limitovaný, vymezený jediný způsob života či apoštolátu. Mnoho forem života i apoštolské služby může být vhodných i přijatelných augustiniánskou rodinou, pokud se uskutečňují v augustiniánském duchu. To znamená s ohledem na takové hodnoty, které jsou charakteristické takovému stylu řeholního života, jak ho žil sv. Augustin.

Hledání Boha

Hledání Boha je základním principem augustiniánské spirituality. Čím více Boha hledáme a nacházíme, tím více ho milujeme. Čím více ho milujeme, tím více roste naše touha po jeho hledání.

Setkat se s Bohem znamená najít štěstí. To je smyslem našeho života i veškeré námahy. Sv. Augustin tuto skutečnost vyjadřuje následovně: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.”

Ale jak hledat a kde najít Boha? Vnitrní cestou, radí svatý Augustin. Dnes bychom řekli prostřednictvím kontemplace. „Nevycházej ze sebe, vstup sám do sebe, pravda přebývá uvnitř člověka. A uvědom si, že tvoje přirozenost je proměnlivá, přetvoř sám sebe… Snaž se tedy dospět až tam, kde sám paprsek pravdy dostává světlo.”

Společný život

Jednota ideálu a plánu, dokonalý společný život, ohled na požadavky a osobní důstojnost jsou tři znaky, které charakterizují augustiniánské společenství.

V církvi a pro církev

„Nemůže mít Boha Otcem ten, kdo nemá církev matkou“ Augustiniánské společenství slouží tedy církvi jako znamení jednoty. Neustále prohlubuje a ukazuje dimenzi bratrství. Projevuje zvláštní úctu a důvěru církvi a Petrovým nástupcům, a to i z důvodu jednotlivých intervencí Apoštolské Stolice, které se odrazily v Konstitucích rádu. Prohlubování nauky i její vyučování, kazatelská činnost, přítomnost na poli vědeckém a konečně i aktivní apoštolát představují různost služby církvi, a to vždy na základe jejich potřeb.

Co děláme?

Augustiniánská rodina, tak jako ostatní řády apoštolského bratrství – františkáni, dominikáni, servité…, má mnoho forem života apoštolátu, který na sebe převzala po dlouhá staletí, kdy vycházela vstříc potřebám církve i člověku, časům a kulturám.

Podstatný je tedy styl, který ji charakterizuje jako „augustiniánskou”. Nejde tedy o limitovaný, vymezený jediný způsob života či apoštolátu. Mnoho forem života i apoštolské služby může být vhodných i přijatelných augustiniánskou rodinou, pokud se uskutečňují v augustiniánském duchu. To znamená s ohledem na takové hodnoty, které jsou charakteristické takovému stylu řeholního života, jak ho žil sv. Augustin.

V augustiniánské rodině však rozlišujeme různé formy života, které odpovídají odlišným povoláním v církvi:

  1. Bratři, kněží i ti, kteří nejsou kněžími

    Augustiniánští bratři se z počátku věnovali kontemplativnímu způsobu života. Později byli povoláni církví ke službě lidu. Vykonávají své poslání bud jako kněží, nebo jako bratři – připraveni k různým činnostem.

    Pole jejich apoštolátu je různorodé – univerzity, školy, internáty, farnost, misie, publikační činnost, až k aktivitám ve prospěch dnešních mnohých ubohých – závislých na drogách, lidech na periferii společnosti, starých…

    Výběr služby je podmíněn potřebami církve.

  2. Řeholnice kontemplativního života

    Manuální práce a prostota života jsou charakteristikami klausury, která je vnějším znakem takové formy zasvěceného života.

    Tyto sestry uskutečňují v augustiniánské rodině hlubokou touhu, kterou mel sv. Augustin a pak i jeho následovníci: věnovat se výlučné kontemplaci a modlitbě.

  3. Sestry apoštolského života

    V současné době je asi 80 ženských institutu apoštolského života s augustiniánskou spiritualitou přidružených k Augustiniánskému rádu, které s ním i s řeholnicemi kontemplativního života tvoří jednu velkou augustiniánskou rodinu. Tisíce zasvěcených žen sdružených ve více než 2500 duchovních komunitách, rozšířených ve všech kontinentech a zemích světa, mateřsky vydávají svědectví o Boží lásce ke všem lidem, zvláště k tem nejubožejším a nejslabším: dětem, starým a nemocným lidem.

  4. Sekulární augustiniánský institut

    Nedávno vznikla uprostřed augustiniánské rodiny nová forma zasvěceného života – Sekulární augustiniánský institut. Tvoří ho laici, kteří chtějí radikálnějším způsobem žít evangelium v duchu augustiniánské spirituality. Proto se v různých dimenzích zcela dávají Bohu: Zasvěcené ženy, které uskutečňují slib čistoty, chudoby a poslušnosti pro celý život, manželé, kteří chtějí žít ve věrnosti svým manželským závazkům,chlapci a dívky, kteří jsou orientováni na rodinný život, avšak touží žít dočasné zasvěcení, aby se takto lépe připravili na křesťanský život v manželství.

  5. Augustiniánská laická bratrství

    Duchovní dědictví sv. Augustina není rezervováno jen pro řeholníky a řeholnice, ale je k dispozici všem lidem, ženatým i svobodným, zasvěceným nebo nezasvěceným, zkrátka všem tem, kteří chtějí najít v učení a zkušenosti sv. Augustina jistého vůdce pro život ve víre ve vlastní situaci a v konkrétním prostředí.

    Mužům a ženám dneška, kteří mají mnohé naděje, ale jsou pod břemenem velkých problému i různých forem egoismu, biskup Augustin ukazuje nadějnou budoucnost. Nabízí staletími ověřenou cestu k osvobození se od vlastního egoismu k radostnému křesťanskému životu.

    Společné ideály a apoštolská spolupráce s jinými větvemi augustiniánské rodiny dávají i laikům možnost, aby se tak cítili plné syny a dcerami sv. Augustina.

Dvě znamení – jeden program

To, co bylo doposud napsáno, potvrzuje i augustiniánský znak: otevřená kniha, která je v pozadí planoucího srdce proniknutého šípem. Kniha je slovo Boží, které proniklo srdcem a duší sv. Augustina jako šíp. „Poranil jsi mé srdce svým Slovem.” Tím je synteticky charakterizována osobnost sv. Augustina, teologa a světce, pronikavého a vynikajícího badatele Božích pravd, nadšeného stoupence Krista a jeho církve.

To je také syntéza augustiniánské spirituality – hledání pravdy prostřednictvím Božího slova v bratrské lásce, která z mnohých činí jedno srdce a jednu duši. Kniha a srdce – dvě znamení, která se stávají programem – láska v pravdě a pravda v lásce.

Ke stažení: